Vlasta Javořická, vlastním jménem Marie Zezulková, byla česká spisovatelka, která psala především oddechovou četbu pro ženy. Její bibliografie obsahuje milostné romány spadající do červené knihovny i nenáročné povídky z venkovského prostředí. Literární prvotinou Vlasty Javořické byla povídka Splněná tužba, kterou publikovaly v roce 1915 Brněnské ilustrované listy. Už tehdy si zvolila svůj pseudonym podle hory Javořice, nacházející se nedaleko její rodné vesničky. Při výběru křestního jména se inspirovala prací pro vlast. Její povídky svůj čas vydávala nejen regionální periodika, ale také státní listy. Knižním debutem Vlasty Javořické byl román Dvojí jaro, který vyšel v roce 1920. Za první republiky patřila Vlasta Javořická k nejčtenějším autorkám českého venkova. Zároveň byla jednou z nejplodnějších českých autorek té doby. Mezi čtenáři oblíbené knihy od Vlasty Javořické patří například Granáty, příběh nešťastné lásky, anebo román Duha z venkovského prostředí. Po převratu byla tvorba Javořické zakázána a její díla vydávala pouze česká menšina žijící v Americe. Válka a období po válce znamenalo pro Vlastu Javořickou konec spisovatelské kariéry. Její tvorba začala ve velkém vycházet až po roce 1989, čehož se už bohužel autorka nedožila.
Vlasta Javořická se narodila 25. března 1890 v moravské vesničce Studená jako poslední ze tří sourozenců. Její tatínek byl lékař a maminka švadlena.
Vlasta Javořická navštěvovala jako dítě měšťanskou školu. Poté studovala v rodinné škole v tehdejším Německém Brodě (dnes Havlíčkův Brod). Když jí bylo 21 let, provdala se za účetního Františka Zezulku.
Vlasta Javořická napsala 113 románů, 116 povídek, spoustu pohádek pro děti i básní. Ne nadarmo byla přezdívána „královnou lidové literatury“. Vlasta Javořická zemřela 1. srpna 1979. Bylo jí 89 let.
„Původ, postavení a pozemské statky nic neznamenají, ani jméno nemá valného významu - ale vlastnosti ducha, ty padají všude na váhu, a kdo je rozumný, ocení je.“ – Vlasta Javořická (z knihy Granáty)