Isaac Asimov byl velmi úspěšným a plodným americkým spisovatelem a biochemikem. Soustředil se především na literární žánr sci-fi a psal vědeckou literaturu pro laiky. O psaní se Asimov zajímal od dětství a prvními články přispíval do časopisů už když mu bylo 11 let. V roce 1939 začal Asimov psát povídky o robotech do různých časopisů. První byla publikována v americkém sci-fi časopise Amazing Stories pod názvem Marooned off Vesta. Často však autor spolupracoval s nejstarším časopisem v žánru sci-fi, a to s Astounding Science Fiction. Asimov pracoval nejprve jako učitel biochemie na univerzitě v Bostonu. V roce 1958 se začal psaní věnovat profesionálně. Nejvíce se proslavil sedmidílnou knižní sérií Nadace, na níž pracoval 49 let, a také sbírkami povídek Já robot, které byly předlohou pro stejnojmenný film z roku 2004. Isaac Asimov definoval fiktivní pravidla chování robotů a je autorem proslulých Tří zákonů robotiky. Ke konci padesátých let se Asimov začal věnovat především literatuře faktu, kdy si vybíral témata jako je chemie, biologie, ale i víra. Autor napsal také několik vesmírných detektivek, mezi něž patří například Ocelové jeskyně či Roboti úsvitu.
Isaac Asimov se narodil 2. ledna 1920 v ruském Petroviči do židovské rodiny. Když mu byly 3 roky emigroval společně se svými rodiči do USA. Své dětství prožil v newyorském Brooklynu, kde si jeho otec otevřel vlastní obchod. Už v pěti letech se naučil sám číst.
Isaac Asimov studoval po střední škole na Kolumbijské univerzitě, kterou úspěšně absolvoval v roce 1939. V roce 1945 narukoval do armády a po propuštění v roce 1946 začal studovat biochemii. Titul doktora biochemie získal v roce 1948, kdy studia úspěšně dokončil.
Isaac Asimov napsal více než 300 románů, kterými si získal popularitu u svých čtenářů po celém světě. Za svou tvorbu získal 7 cen Hugo, 2 ceny Nebula, 7 cen Locus a spoustu dalších literárních ocenění. Isaac Asimov zemřel 6. dubna 1992. Bylo mu 72 let.
„Kdyby mi doktor řekl, že mám jen šest minut života, nepřemýšlel bych. Psal bych o trochu rychleji.“ – Isaac Asimov