Lenka Lanczová je oblíbenou českou spisovatelkou, která píše především beletrii pro mládež a starší ženy. Dokonce je jednou z nejčtenějších autorek v Česku. Ve své tvorbě se zabývá nejrůznějšími tématy ze života dospívajících lidí, se kterými se skutečně tato věková kategorie v reálném životě setkává. Píše o lásce, o přátelstvích, ale také o starostech a nejrůznějších závislostech, dokonce i o traumatizujících zážitcích, čímž mohou být některé její knihy motivující. Mládeži mohou předávat jakési poselství k tomu, aby takovým situacím předcházela. Avšak úkolem románů Lenky Lanczové není nikoho poučovat. Pouze se snaží přirozenou cestou věnovat i vážnějším tématům. Debutovou knihou Lenky Lanczové byl dívčí román Počkej na mě, Radko!, který se objevil ve výlohách českých knihkupectví v roce 1992. Autorka však psala ještě dávno předtím, ale její díla končila kvůli politické situaci v Československu dlouhá léta pouze v šuplíku. Když si otevřela touto první publikací cestu ke svým mladým čtenářkám, stala se okamžitě oblíbenou autorkou. Ve čtenářských anketách vyhrála první příčky s knihami Tajná láska a Sólo pro Kristýnu. Na svém kontě má autorka již úctyhodných 60 románů. Dnes autorka pracuje v Městské knihovně ve Slavonicích a psaní je stále jejím koníčkem. Svou tvorbu směřuje Lenka Lanczová nyní převážně na starší generaci žen, přičemž tvrdí, že momentálně píše „romány pro velké holky“.
Lenka Lanczová se narodila 29. prosince 1964 v jihočeském městečku Dačice. Už ve svých 13 letech napsala svůj první román, přičemž psaní se stalo její celoživotní zábavou.
Lenka Lanczová se rozhodla po absolvování základní školy ve Slavonicích vystudovat Střední ekonomickou školu v Jindřichově Hradci. Když úspěšně složila maturitní zkoušky, pracovala krátce u Okresní správy spojů.
Lenka Lanczová je českou nejúspěšnější autorkou knih pro dospívající dívky. Její díla ovlivnila spoustu žen mladších generací. Se svou tvorbou vyhrála několik literárních soutěží a nyní se snaží najít cestu ke starším čtenářkám.
„Bojím se zítřka, zvažuji dnešek, stydím se za včerejšek.“ – Lenka Lanczová