Kamínky 3. drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti

editor Karel Otčenášek, ilustrace Ludmila Jandová

Série Kamínky

• 1.
• 2.
• 3. drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti
• 4. drobná svědectví o pronásledování křesťanů v době komunistické totality i o jejich snahách o svobodu a blaho vlasti

Kniha obsahuje cenná svědectví, osobní výpovědi a vzpomínky, jakési drobné kamínky skládající mozaiku, celkový obraz života křesťanských církví, zejména členů církve římskokatolické, nejpronásledovanější za komunistické totality. Editoři přehledně uspořádali zaslaná svědectví, která svou dokumentárností i někdy bezprostřední syrovostí podání, někdy i s uměleckými ambicemi přinášejí mnohdy otřesná svědectví o brutalitě komunistických vyšetřovatelů, příslušníků Státní bezpečnosti fanaticky sadisticky týrajících své oběti, které se provinily jen tím, že setrvávaly na náboženském názoru a přesvědčení, že měly odlišný světový nazor než po únoru 1948 panující marxleninismus, komunismus i materialismus. Tuto zvrácenou ideologii a doktrinu třídní nenávisti komunisté násilně vnucovali demokraticky smýšejícím občanům v celém veřejném, společenském i kulturním životě, zejména pak ve školách. Obětmi ideologického teroru se stali nejen představitelé církví, biskupové, opati, řeholníci i řeholnice a samozřejmě také řadoví kněží a věřící. Nejen o nich, ale i o dění ve farnostech, o členech křesťanských stran a organizací, o nemocných, zemědělcích, o různých profesích včetně křesťanské inteligence, o lékařích, inženýrech, profesorech vysokoškolských i středoškolských, o právnících, učitelích, mládeži, ženách, matkách a manželkách, o rodičích, katechetech i dětech se zde dočteme. Jsou to věrohodná svědectví nejen o ponižování lidské důstojnosti estebáckými zrůdnými vyšetřovateli, o surových výsleších, o nevinných obětech komunistické zlovůle, teroru a násilí na bezbranných, o vězních svědomí, kteří nic špatného neudělali. Snad jen to, že měli svou víru v Boha, která jim silně pomáhala ve vazbě, žalářích, vězeních, dolech, u PTP (pomocné technické prapory nucených prací), v internaci, při nepředstavitelně těžké a namáhavé fyzické práci i při psychickém vyčerpání. Jsou zde však i doklady o smrti mnoha statečných, kteří nepřežili následky těžko nám představitelného týrání a mučení v smrtonosných podmínkách a prostředí hlavně padesátých let 20. století.